Prosím
Prosím...
Neplač!
A dej mi kousek svého těla
Vždyť Ty víš,
Co já bych chtěla...
Já vím,...
Co bych chtěla
(A nechtěla)
Dej mi kousek duše své
Vždyť...
Myslím jen na Tebe
A bojím se nocí i dnem
Že vše byl pouhý sen
A skuhrám, pláču, žadoním
Kvůli Tebe...
Dala bych Ti sebe
Svoje malé nebe
A pláču a žadoním
Jsem jen pouhý, pouhý stín
Když nemám Tebe.
Komentáře
Přehled komentářů
Říkáš " neplač, dej mi mi tělo,
aspoň kousek ... by to chtělo "
Svolit k tvému nápadu,
vůbec nemám náladu !
Naléháš dál... tiše, hluše...
"dej mi kousek svojí duše "
bicykl se pojebe....
blbá sranda od tebe !
Schvácená jsem z toho skoro
jak jsem pumpovala kolo.....
( možná jsem moc pumpovala )
praskla duše ! ( byla stará )
praštila mě přes pysky !
zanechala otisky ....
Oteklou mám celou hubu....
( smáčím jí ve vodě, - v sudu )
proto dám i tobě lekci...
to, že s tebou mluvit nechci....
to tě mohlo napadnout,
koukej rychle vypadnout !
Prosím , neštvi mě
(Fredy Kruger, 14. 9. 2008 13:32)