Druhá část
Najednou mi začalo vadit to dlouhé ticho, kapela pořád nezačala hrát. ,,Tak co, jak ti to jde ve škole?" Blbá otázka. Ale tak co, lepší než nic. ,,Jo jo, jde to, jen ta maturita mě pomalinku začíná děsit," usmál se. Škola mu vždycky šla. Nemá se čeho děsit. Ani učit se nikdy moc nemusel, strojka, těžká škola, pro něj pohoda, klídek, jazz. Nebo spíše rock. Uvědomila jsem si, o čem jsme se bavili před chvílí. Vlastně jsem se ještě nic pořádného nedozvěděla. ,,Jak to, že ses vrátil k Andělům?" Položil sklenici s pivem a zamyslel se. ,,No byly nějaký problémy, ale tak nakonec jsem zjistil, že mi to prostě chybí. Potřeboval jsem to, tak jsem zpátky. S klukama je všechno v pohodě a rozhodli jsme se, že kapelu utužíme prvním cédéčkem. Začneme na něm brzy pracovat, ať to do Vánoc máme, ať je pak více klidu na učení." A já mu nechybím…. Nemysli na to, sakra! Asi má důvod! Kapela je teď holt přednější… A holek může mít kolik chce… Ne jednu, co se na něj upne… To chce? Nechce jednu, co by ho fakt měla ráda? Nevidím mu do hlavy… A dost! Sama jsem si před chvílí řekla, že to je tak dobře, vím, jak by to zase dopadlo, kdyby měl kapelu i mě. I když přesto všechno cítím, že mě má rád. Nechápu. Divný. Nebudu to raději řešit. ,,A už máte něco, co chcete na to nové cédečko nahrát?" ,,No, asi tam hodíme těch pár skladeb, co jsme zatím nahráli a ještě chceme složit tři nové songy, chtěla bys to pak slyšet? Můžeš se stavit na zkoušku." ,,Ráda," usmála jsem se a vážně jsem cítila uvnitř velkou radost. ,,No nic, já zas zatím půjdu, tihle dohrajou ještě pár skladeb a my se jdem nachystat. Skoukni nás, trošku jsme teď pár věcí vyladili. Ten kluk, co mě na tu chvíli nahradil, nestál za nic." Věří si, napadlo mě. Jako vždycky. Hudba a Ada. ,,Jasně, že vás skouknu, hodně štěstí, pak se stavím do šatny, pokecáme ještě." ,,Jasně, tak zatím čau a užij si večer." Odešel. Další záchvat smutku. Přes všechnu snahu, abych byla v pohodě. Nalila jsem do sebe zbytek piva a koupila další. Kapela zahrála ještě asi dvě písničky, ale moc jsem to nevnímala. Koukala jsem se po lidech a rychle usrkávala pivo. Po dlouhé době zase venku, bav se! Přesvědčovala jsem sama sebe. Přesunula jsem raději blíž k pódiu, abych konečně začala vnímat akci a abych nic neprošvihla. Kluci se začali chystat. Vedle mě se najednou objevila Nora s Michalem. Už se vrátil, došlo mi. Pozdravila jsem ho a usmála se. Přesto si Nora všimla, jak ten úsměv na rty musím vytlačit ze všech sil. Nejlepší kamarádka se v ní nezapře, pozná už na mě po čtyřech letech intenzivního kamarádství všechno. Otočila se na Michala. Něco mu pošeptala, Michal přikývl a odešel. ,,Tak a teď mi řekni, co se stalo? Co ti ten hajzl řekl? Viděla jsem vás, po tom co jsem odešla, jak tu spolu kecáte." ,,Není hajzl Noro," začala jsem Adu omlouvat. ,,Neřekl mi nic hrozného, bavili jsme se o kapele a jak se má. Jen mi teď došlo, že se mi po něm stýská, ale když je zas v kapele, nechci s ním být. Já nevím," povzdechla jsem. ,,Kašli na něj, Anet, nemá to cenu, najdeš lepšího, co si tě bude vážit," povzbudila mě Nora. Kecy kecy. Kecy, který nerada slyším. Ale má pravdu. I když Adam byl moje životní výhra. Kluci na mě moc neletí, Adam mě měl rád hlavně proto, jaká jsem. Byli jsme vždycky velcí kamarádi a pak se to prostě zvrhlo. ,,No jo," snažila jsem se tvářit klidněji. Aspoň, aby si Nora nedělala starosti. Ale uvnitř jsem musela dál bojovat. ,,Jinak ta kapela, byla docela dobrá, ne? Ti co teď hráli… Ptala jsem se, prý jsou z… Hm, tak teď jsem to zapomněla. No, z nějakého městečka asi pade kiláků od nás. Někde u polských hranic. Nevím, jestli sis všimla. Ale jeden song zpíval polsky. Ten zpěvák byl fešnej chlap," zasmála se Nora a koukala, kde má Michala. Má to dobrý s Michalem. Když se jí někdo líbí, klidně to Mišanovi řekla, však on věděl, že je pro ni stejně pořád ten nejlepší. ,,Jo? Nějak jsem je nesledovala," řekla jsem už zase zamyšleně. ,,Aneto! Vzpamatuj se! Užij si večer a kašli na něj!" seřvala mě Nora. ,,Cože?" lekla jsem se, myšlenkami úplně jinde. ,,Jo, dobře, už na to - na něj kašlu," řekla jsem, tentokrát jsem se touto větou snažila přesvědčit definitivně i sama sebe. Tolik kluků kolem, a určitě jsou někteří moc super! Uvědomila jsem si. Začala jsem se konečně soustředit na koncert. Kluci se dochystali a začali hrát. Kývala jsem hlavou do rytmu a zavřela oči. Vychutnat si to a aspoň chvíli nekoukat na kapelu, hlavně na Adu. Parádní hudba, to se musí uznat. Tenhle punk-rock měla nejraději. Klukům to jde. Konečně jsem se uvolnila a rozhodla jsem se. Ada je jen kamarád. Už nikdy nic víc. Pohoda. Asi začalo fungovat to pivo. Našla jsem Noru a zatrsaly jsme si na naši nejoblíbenější písničku od Andělů. "Stůj, když chceš".
Stůj když chceš, Když už dál nemůžeš… Všechno se zas vrátí Nebo půjde dál, Teď stůj, Vše co jsi moh´už jsi jí dal.. |