Bohem

Šla jsem si pro další pivo a postavila se pod pódium, koukala na kluky a říkala si, že to fakt stojí za to. Písničky docela dobře vychytali a teď i koncert stál za to. Šlo to vidět i z nadšených fanoušků, kteří poskakovali nebo pogovali u pódia. Najednou do mě jeden z nich vrazil. Zbytek teprve trošku upitého piva samozřejmě vyšplouchnul a rozlil se všude kolem mě a ani mi osobně se nevyhnul.

"Sakra," zaklela jsem potichu a koukala jsem na to zmáčený tričko.

,,Jej, promiň, to jsem vážně nechtěl, dobrý?" otočil se na mě vyděšeně kluk, který to všechno zpískal.

,,Ale jo," odsekla jsem a zamířila na záchod, protože tričko se dalo ždímat a neměla jsem v plánu pivo vyždímat na podlahu, aby se tam někdo při tom skákání nepřizabil. Už tak tam bylo všelijakých sraček na zemi dost včetně vylitýho piva.

Kráčela jsem kvapně a najednou za sebou slyším hlas. Ten kluk, co do mě praštil, běžel za mnou.

,,Počkej přece, kam jdeš?" zeptal se a koukal na mě vyděšeně. ¨

Snad si myslí, že chcu odejít? A co mu je vůbec po tom? Vypadá docela dost opile.

,,Jdu se jen trochu umýt, jsem celá ulepená," odbyla jsem ho.

,,A nechceš nějak… nějak pomoct?"

,,A s čím, prosím tě? To snad ještě zvládnu, kašli na to," znovu jsem odsekla a vběhla na záchod.

Vypadal, že je schopnej jít se mnou na dámský a ještě mě tu umývat, svlíknout tričko a kdo ví, co ještě.

,,Ach jo, opilec jeden," vzdychla jsem potichu a přitom si uvědomovala, jak mi samotné stoupá ta trocha alkoholu po náročném dni ve škole a na brigádě do hlavy.

Opřela jsem se o umyvadlo a koukala do zrcadla. Znovu jsem vzdychla a raději vyšla ven.

Ten kluk stál u baru, ale jakmile mě zahlídl, zase se na mě nalepil.

,,Dobrý?" zeptal se.

,,Jasně, přežiju to, je tu horko, to hned uschne, takový vedro, asi půjdu na chvíli na vzduch," snažila jsem se mu uniknout a ani nevěděla proč. Byl celkem hezký. V té tmě svítily jeho veliké zelené oči a polodlouhé hnědé vlasy mu do těch očí neustále padaly, takže si je automaticky co chvíli odhrnoval z čela.

Vyběhla jsem před klub a sedla si na schody vedlejšího domu. V tom jsem si všimla, že můj pronásledovatel je už zase u mne.

,,Proboha, co chceš?" vyjela jsem na něj, absolutně bezdůvodně, až mi to bylo líto. Uvědomila jsem si, čím to je, špatná nálada kvůli Adovi s mě ne a ne pustit.

,,Promiň," omluvila jsem se mu, "možná nemám náladu bejt s někým, teďka asi ne, to pivo neřeš, o to nejde."

,,Nemáš náladu na lidi a jdeš na koncert? To jsou podivný věci," ušklíbl se a koukal na mě jako na svatý obrázek, nechápala jsem, proč.

,,Něco tě trápí?" přisedl si.

,,Ale né, dobrý, jen se provětrám a bude líp, asi jsem toho moc vypila," sklonila jsem hlavu a koukala na kamínky na zemi.

,,Měl bych tě pozvat na pivo, za to vylitý, co říkáš? Chceš ještě vůbec, kolik jsi toho vypila, že jsi tak zdrcená?" zeptal se.

,,Teprve druhý, ale není mi už teď nejlíp. Dneska jsem moc nepojedla a celý den někde lítala, jsem unavená."

,,Tak nechceš aspoň doprovodit domů?"

,,Ne, to ne!" řekla jsem rázně. Cizí kluk, aby mě vodil těmi našimi temnými uličkami… Navíc jsem slíbila Adovi, že za ním ještě přijdu. Teď jsem si uvědomila, že tady sedím, místo abych poslouchala jejich nové pecky.

,,Hele, půjdem zase dolů? Už mi je celkem líp," spíše jsem zalhala, než že by to byla pravda.

,,Dobře, jdeme. Mimochodem, já jsem nějaký Honza," představil se a podával mi ruku.

Přijala jsem jí se smíchem.

,,Nějaký? Proč říkáš nějaký, prostě jsi Honza," přišlo mi vtipné jeho představení.

,,Já jsem Aneta," dodala jsem.

,,Krásný jméno. Tak pojď, Anet, jdeme zase dolů do té Jámy se lvy."

Vstala jsem a šli jsme. Při vstupu jsme ukázali naše razítka na rukou, aby věděli, že už jsme zaplatili, a sešli jsme po schodech na dno Jámy.